Protomaja

1. květen PROTOMAJA je dnem, kdy lidé míří do přírody. Den vína, jídla, tance, radosti. Sbírají se květiny a vijí se věnce. Lidé tak přinášejí kousek přírody do svých domovů, aby z ní načerpali sílu. Doprostřed věnce se dává česnek, proti uhranutí, a věnec se pověsí na venkovní dveře domu. Visí tady až do svatého Jana, kdy shoří v ohních, které se ten den zapalují. Na venkově však většinou pletli věnce z obilí a plodů: z ječmene, pšenice, fíků, granátových jablek apod.

Samotné slovo Máj je latinského původu. Římané jej tak nazývali, protože byl zasvěcen tzv. MAJORES, tedy jejich předkům. Řekové mu dali i jiné názvy: ANIXIATIS - jarní, LULUDOS – květinový - květen, PRASINOS - zelený. Na jedné straně je to měsíc veselý, plný květin a vůní, na straně druhé měsíc zasvěcený mrtvým a také plný obav, protože lidé se báli o budoucí úrodu – báli se krupobití, dešťů, různého hmyzu a také čar a čarodějnic. Proto také existovalo mnoho různých předsudků a zákazů. Lidé se měli mít na pozoru, nestříhat na šaty, nesázet (rostliny), necestovat a hlavně se neženit a nevdávat. Byl to měsíc mrtvých, a proto je nesměli přílišnými oslavami popouzet proti sobě.

V Parze děti s věnci na hlavě a rozkvetlou větví pomerančovníku v ruce chodily od domu k domu a zpívaly: „Přišel květen, měsíc květen. Květen s růžemi, duben s růžemi“.

Na Kerkyře se chlapci prochází ve skupinách, zpívají písničky na oslavu května a nesou tzv. MAJIOXYLO, kmen drobného cypřiše, jehož větve jsou ozdobeny stuhami, sametovými kapesníky a sedmikráskami. Na vrcholku stromku je věnec ozdobený ovocem.

V Zagori v Epiru děvčata, která pásla ovce, hrávala hru Zafiris. Jedno z nich hrálo mrtvého, lehlo si do trávy a ostatní ho pokryly květy a zelenými větvičkami. Potom si sedly kolem něj a začaly ho oplakávat.

Na východní Krétě na 1. Máje se mazali děti nad obočím dehtem a nade dveřmi kreslili dehtem kříž, aby zabránili uhranutí.

V Agiasu na ostrově Lesvos dělaly navečer dívky na dveřích kříž z medu, aby se ženiši, až půjdou kolem, přilepili.

Říká se, že květen čaruje. A lidé se snaží mnoha způsoby odvrátit od sebe zlá kouzla, ochránit svůj dům, rodinu, zvířata, pole od zlého. Nejvíc se bojí čarodějnic a zlých sousedů. Ti kvůli vlastnímu prospěchu mohou očarovat dobytek, zničit úrodu nebo štěstí celé rodiny. Proto se používají silné ochranné prostředky – amulety apod. Na dveře se věší volské nebo koňské lebky, aby odvrátily zlo.