Vánoce

Mezi 25. prosincem a 6. lednem byl Kristus ještě nepokřtěný, a tím pádem i vody nebyly ještě posvěcené, a proto se prý objevovali KALIKANTZARI, démoni, kteří způsobovali různé škody a obtěžovali zejména ty, kteří po setmění chodili sami ven. Podle pověry se zaměřovali nejvíc na stařeny. Do domů, kde způsobovali různé neplechy a drobné škody při vaření se měli dostávat komínem, proto hospodyně dávaly do komína síto. KALIKANTZAROS měl být škodolibý, ale hloupý a tak jakmile uviděl síto, začal počítat díry v něm, jednu po druhé. Uměl ale počítat jen do dvou a tak začínal znovu a znovu a když zakokrhal první kohout, musel už zmizet. V různých oblastech se tito démoni nazývali různě a také existovaly rozdílné představy o jejich podobě. Věřilo se, že KALIKANTZARY se stávaly děti narozené v den Vánoc, tedy počaté v den zvěstování o neposkvrněném početí, což je pro každého křesťana těžký hřích. Aby se dítě narozené o Vánocích nestalo KALIKANTZAREM bylo prý dříve uvazováno k ruce matky pletencem z česneku, který měl odvrátit nečisté síly.

Před Vánocemi se scházely děti, aby si připravily koledy. Den před Vánocemi (na Štědrý den u nás) už za úsvitu vycházely a šly od domu k domu, aby všude oznámily radostnou novinu o narození Krista. V rukou držely barevné svítilny nebo osvětlené loďky. Měly s sebou také hůl, kterou rytmicky klepaly na dveře, aby to přineslo domu dobro a zpívaly koledy. Každá hospodyně odměnila děti podle svých možností, ať už sladkostmi, kaštany nebo ořechy.

I když půst před Vánocemi je jen lehký, o samotných Vánocích se jí vždy dobře. Zejména ve vesnicích, kde nezabíjeli prasata na masopust, tak činili už před Vánocemi. A tam, kde se nezabíjí prase, zabíjí se drůbež. Co se týká krůt, ty se dostaly na řecké stoly z Evropy až v 16. století. V poslední době se ale krůta, zejména plněná kaštany nebo jinou nádivkou, objevuje skoro v každé řecké rodině.

Stejně jako při jiných svátcích, i na Vánoce se peče zvláštní druh chleba CHRISTOPSOMO – Kristův chléb, který je velmi zdobný. Z těsta se vytváří různé tvary, které se liší od rodiny k rodině. U večeře se schází celá velká rodina, stůl bývá prostřený už od předchozího dne. Uprostřed stolu leží CHRISTOPSOMO s medem, kolem jsou rozloženy ořechy, mandle, jablka a sušené fíky. Před jídlem si všichni vzájemně přejí hodně zdraví a vše nejlepší v novém roce.

Narození Krista je pro všechny zázrakem, je to tak velká událost, že v předvečer Vánoc (v doslovném překladu z řeckého CHRISTUJENA – narození Krista) se otevírá nebe a cokoliv si člověk v ten okamžik přeje, to se stane. Proto mnozí čekají až do půlnoci, aby se otevření nebe dočkali. Toto období je příznivě nakloněné pro zjišťování budoucnosti. Také Vánoční oheň a fakt, že se schází celá rodina je příležitostí pro věštění budoucnosti. Např. podle toho, jak poskočí zrnka pšenice, když se hodí do ohně, lze zjistit, kdo bude žít, kdo zemře, kdo odjede do ciziny.

Co se týká vánočního stromku, není to řecký zvyk. Do řeckých domácností se vánoční stromeček dostal až po vzniku novodobého řeckého státu ve 30. letech 19. století s příchodem, původem bavorského, panovníka Oty. Dříve se, ale spíše jen v přímořských oblastech a na ostrovech, zdobily dřevěné vyřezávané loďky. S těmi také děti chodily na koledy.